Zákon o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě)

Odo dňa účinnosti tohto zákona sa nepoužijú ustanovenia zákona č. 215/1919 Zb. o zabraní veľkého pozemkového majetku v znení neskorších predpisov, zákona [č. 142/1947 Zb.] o revízii prvej pozemkovej reformy v znení neskorších predpisov a zákona [č. 46/1948 Zb.] o novej pozemkovej reforme.

Pokud si vykoupenou půdu neponechá stát za náhradu pro účely veřejné nebo pro budoucí příděl, přidělí ji ministerstvo zemědělství do vlastnictví: [Red. poznámka: Podľa prílohy A bodu 288 predpisu č. 116/1949 Zb. sa prenáša pôsobnosť v § 16 ods. 1 tohto zákona z ústredného úradu na krajské národné výbory v predmete pôsobnosti „Začatie a vykonávanie prídeľového konania, návrh hrubej rozvahy s výnimkou rozhodovania o prídele nad výmeru sebestačnej usadlosti, ďalej o prídele väčších pôdohospodárskych objektov, o prídele štátu, krajom, celoštátnym verejnoprávnym korporáciám a sväzom, závodov pôdohospodárskeho priemyslu, väčších budov lesnej pôdy na 10 ha a rybničného hospodárstva."] [Red. poznámka: Podľa prílohy A bodu 21 predpisu č. 122/1951 Zb. sa prenáša pôsobnosť v § 16 ods. 1 tohto zákona prislúchajúca ústrednému úradu na krajské národné výbory v predmete pôsobnosti „Rozhodovanie o prídele poľnohospodárskej pôdy (včítane pôdnych rezerv) nad 50 ha zo všetkých pozemkových reforiem, s výnimkou rozpodovania o prídele do správy ústredných štátnych orgánov a krajských národných výborov a organizáciám celoštátneho významu."]

malozemědělcům k doplnění jejich nesoběstačných usedlostí,

drobným pachtýřům, zejména pokud jde o příděl půdy jimi dosud obdělávané, neuchází-li se o tuto půdu pachtýř, který pozbyl pachtu po vyhlášení zákona ze dne 3. července [1947, č. 139 Sb.] , o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy, při čemž souhrn vlastní a přidělené půdy nesmí převyšovati výměru stanovenou pro příděl v odstavci 2, bez újmy ustanovení odstavce 5, předposlední věty,

zemědělským zaměstnancům, malozemědělcům a jiným osobám k vytvoření zemědělských soběstačných usedlostí,

malým a středním zemědělcům, jimž byla po 1. lednu 1930 půda vyvlastněna na stavby cest, železnic nebo jiných objektů veřejného zájmu,

obcím a okresům, jakož i jiným veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné, zejména pro plánovité provádění bytové péče, a obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvům,

zemědělským výrobním družstvům k účelům společného hospodaření a jiným zemědělským družstvům pro potřeby jejich provozu,

dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0.5 hektaru pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo rozšíření provozních zařízení,

na návrh příslušného ministra průmyslovým podnikům, pokud ji nutně potřebují ke svému řádnému provozu a rozvoji.

Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců 1 až 9 vydá ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.

Při provádění přídělu jest postupovati tak, aby bez újmy přednostního práva (odstavec 5) bylo uspokojeno co nejvíce uchazečů z řad držitelů nesoběstačných usedlostí a aby tyto usedlosti byly doplněny nejvýše na míru soběstačnosti. Za soběstačné usedlosti se považují usedlosti s nejmenší výměrou půdy 5 hektarů v oblasti řepařské, 8 hektarů v oblasti obilnářské, 10 hektarů v oblasti bramborářské a 15 hektarů v oblasti pastvinářské. Neodpovídá-li bonita půdy průměrné bonitě výrobní oblasti, může býti nejmenší výměra posuzována podle oblasti, které svojí bonitou odpovídá. Je-li dostatek půdy, lze po uspokojení oprávněných uchazečů přiděliti půdu k doplnění usedlostí až do dvojnásobku nejmenší výměry soběstačné usedlosti. Pro určení jednotlivých výrobních oblastí platí vládní nařízení ze dne 21. října [1947, č. 183 Sb.] , jímž se určují zemědělské výrobní oblasti.

Uchazeči o příděl uvedení v odstavci 1 musí dále prokázati:

že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle [§ 1 nebo § 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb.] , o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti,

že jak oni, tak i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou české, slovenské neb jiné slovanské národnosti, že pravoplatným výrokem trestního soudu pro zločin neztratili volební právo a že jsou národně a státně spolehliví. Ustanovení o národnosti neplatí u osob jmenovaných v [§§ 1] a [6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb.] , o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v [§ 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb.] , o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské.

Oprávnění uchazeči (odstavec 1), kteří nemají trvalé bydliště v obci, v jejímž obvodě leží přidělovaná půda, mají nárok na příděl půdy v této obci pouze tehdy, nemohou-li dostati příděl půdy podle dekretů presidenta republiky ze dne 21. června [1945, č. 12 Sb.] , o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a ze dne 20. července [1945, č. 28 Sb.] , o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a ze dne 19. prosince 1947, č. 89 Sb. n. SNR.

Přednostní právo na příděl půdy mají oprávnění uchazeči (odstavec 1), a to

drobní pachtýři, uvedení v odstavci 1, písm. b),

malozemědělci a drobní pachtýři poškození válkou,

uchazeči uvedení v odstavci 1, písm. d),

výkonní zemědělci, kteří po 1. lednu 1930 pozbyli svého majetku bez svého zavinění exekučním prodejem, pokud jde o tento majetek nebo jeho část,

krajané vracející se do vlasti, uvedení v zákonu ze dne 1. července [1947, č. 138 Sb.] , o péči o přistěhovalce, jakož i o některých jejich přednostních právech,

osoby uvedené v [§ 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb.] ,

ustupující spoludědicové podle [§ 10 zák. č. 139/1947 Sb.]

Lesní celky, pokud se nepřidělí státu, se přidělují svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům, nepřesahují-li zpravidla výměru 100 hektarů, ve zvlášť výjimečných případech lesním družstvům až do výměry 250 hektarů, při čemž budiž přihlíženo k potřebám arondace hospodářských lesních celků. Za lesní družstva se považují družstva utvořená ze svazků územní samosprávy nebo z jednotlivců, pokud jsou oprávněnými uchazeči podle tohoto zákona. Jednotlivým výkonným zemědělcům lze přiděliti menší lesní půdu ve výměře kolem 2 hektarů, uzavřenou nebo vklíněnou do jejich zemědělského majetku nebo přídělu. [Red. poznámka: Podľa prílohy A bodu 22 predpisu č. 122/1951 Zb. sa prenáša pôsobnosť v § 16 ods. 6 tohto zákona prislúchajúca ústrednému úradu na krajské národné výbory v predmete pôsobnosti „Rozhodovanie o prídele lesnej pôdy do 50 ha zo všetkých pozemkových reforiem, s výnimkou rozhodovania o prídele do správy ústredných štátnych orgánov."]

Vyžaduje-li toho potřeba přídělu nebo veřejný zájem, může býti sjednána směna půdy vykoupené podle tohoto zákona.

Přídělové řízení provádí ministerstvo zemědělství v součinnosti se zástupci uchazečů (rolnickými komisemi).

Pro úpravu právních poměrů vztahujících se na přidělenou půdu platí přiměřeně ustanovení části IV zákona ze dne 8. května [1947, č. 90 Sb.] , o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.

Ustanovenie § 17, ods. 1 zákona zo dňa 8. apríla 1938, č. 76 Sb., o poplatkovom ekvivalente, platí tiež pre znárodnené podniky a konfiškované podniky, a to odo dňa znárodnenia alebo konfiškácie.

Ustanovenie odseku 1 platí obdobne aj o nehnuteľnom imaní ekvivalentných podmetov, ktoré bolo štátom prevzaté (vyvlastnené) podľa zákona zo dňa 11. júla [1947, č. 142 Sb.] , o revízii prvej pozemkovej reformy, vo znení zákona zo dňa 21. marca 1948, č. 44 Sb., alebo ktoré bolo štátom vykúpené podľa zákona zo dňa 21. marca [1948, č. 46 Sb.] , o novej pozemkovej reforme (trvalej úprave vlastníctva na poľnohospodársku a lesnú pôdu).

Nedoplatky poplatkového ekvivalentu, pripadajúce na imanie konfiškované, štátom prevzaté alebo vykúpené za čas od prvého dňa kalendárneho štvrťročia po konfiškácii, prevzatí alebo výkupe do konca štvrťročia, v ktorom došlo ku prevodu (začleneniu, prídelu) na inú osobu, nebudú vybrané.

Ak bolo prevedené alebo ak prešlo imanie uvedené v odsekoch 1 a 2 tohto paragrafu na národný podnik, zaniká ekvivalentná povinnosť dňom, ktorým vznikla povinnosť národného podniku platiť poplatkový ekvivalent z takého imania (§ 1, ods. 1 a 2).

Převod vlastnického práva mezi živými, reálné rozdělení spoluvlastnictví, propachtování a smluvní a exekuční zatížení půdy, která je předmětem výkupního řízení, jsou až do konečného provedení výkupu a převzetí vykoupené půdy přípustné jen se souhlasem ministerstva zemědělství; jinak jsou neplatné. Zákaz zatížení půdy se však nevztahuje na daně, poplatky a jiné veřejné dávky.

Právní jednání uvedená v odstavci 1, uzavřená po 4. dubnu 1947 před účinností tohoto zákona, jsou bez dodatečného schválení ministerstva zemědělství neplatná.