Na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň lze vésti exekuci jen podle ustanovení tohoto zákona.

Pracovním příjmem (dále jen plat) se rozumějí v tomto zákoně jednak peněžité a naturální požitky všeho druhu za práce nebo za služby (dále jen práce), konané v pracovním poměru veřejnoprávním nebo soukromoprávním (plat, služné, mzda a pod.), jednak úplaty za jiné práce všeho druhu, které koná dlužník osobně pro tutéž osobu a které tvoří podstatnou část jeho výdělečné činnosti, a to vesměs bez zřetele na jich pojmenování nebo způsob výpočtu.

Platu podle § 2 jsou postaveny na roveň:

Z exekuce jsou vyňaty:

(1) Plat nelze exekucí postihnouti, činí-li čistý plat za období delší

(2) Poskytuje-li dlužník podle zákona výživu manželu, dřívějšímu manželu, příbuznému nebo dítěti nemanželskému anebo živí-li družku nebo schovance, zvyšuje se částka uvedená v odstavci 1 za každou osobu, které se poskytuje výživa, o 300 Kčs měsíčně, 70 Kčs týdně anebo 10 Kčs denně. Dostává-li dlužník na takovou osobu přídavky vyňaté z exekuce podle § 4, č. 8, zvyšuje se částka uvedená v odstavci 1 jen o tolik, o kolik jsou ony přídavky nižší než částky uvedené v předchozí větě.

(1) Pro nároky na výživu, která přísluší podle zákona manželu, dřívějšímu manželu, příbuzným nebo dětem nemanželským, lze exekucí postihnouti i příjmy uvedené v § 4, č. 1, 2 a 5 až do polovice částky, která je jinak z exekuce vyňata. Částky platu, vyňaté z exekuce podle § 5, odst. 1, věty první, se při exekuci pro nároky na výživu podle zákona snižují při výplatě za měsíc nebo za zlomky měsíce na 900 Kčs měsíčně, za týden na 200 Kčs týdně, za den na 35 Kčs denně a částky uvedené v § 5, odst. 1, větě druhé se snižují na 1.800 Kčs měsíčně, 400 Kčs týdně a 70 Kčs denně. Ustanovení § 5, odst. 2 platí i tu; nezbylo-li by však přitom na věřitele vymáhajícího výživu nic nebo nepřiměřeně málo v poměru k tomu, čeho se podle § 5, odst. 2 dostane na osobu živenou dlužníkem, může soud na návrh vymáhajícího věřitele částky 300 Kčs měsíčně, 70 Kčs týdně anebo 10 Kčs denně přiměřeně snížit, ne však pod polovici.

(2) Příjem, který je podle § 4, č. 8 z exekuce vyňat, lze bez zřetele na předchozí ustanovení postihnout exekucí celý, vede-li exekuci osoba, pro kterou dlužník takové přídavky dostává.

(3) Vede-li exekuci zároveň několik osob pro nároky na výživu podle zákona, rozhoduje pořadí níže určené a několik stejně blízko oprávněných má mezi sebou pořadí stejné:

a) nezletilé svobodné děti, čítajíc k nim i děti nemanželské, manžel a dřívější manžel; poměr nezletilých svobodných dětí a manžela k dřívějšímu manželu určí soud podle spravedlivého uvážení;

b) ostatní potomci, a to tak, že předcházejí ti, kteří by byli při dědické posloupnosti ze zákona povoláni za dědice;

c) příbuzní v pokolení vzestupném tak, že bližší stupně předcházejí před vzdálenějšími.

(4) K dobytí útrat sporu a exekuce pro výživné podle zákona lze vésti exekuci jako pro výživné.

Pro výpočet čistého platu platí:

Exekuční soud může výjimečně na návrh dlužníkův zvýšiti část platu vyňatou z exekuce podle §§ 5 nebo 6, je-li to naléhavě nutné se zřetelem na zvláštní potřeby dlužníkovy z důvodů osobních (na př. pro těžkou tělesnou vadu nebo neduh) a neodporují-li tomu převážné zájmy věřitelovy. Změní-li se podmínky rozhodné pro zvýšení, upraví exekuční soud na návrh věřitelův usnesení přiměřeně.

(1) Zaváže-li se osoba, pro kterou dlužník koná práce, třetí osobě k plněním, která podle daných poměrů představují zcela nebo zčásti náhradu za dlužníkovu práci, lze podle exekučního titulu proti dlužníku vésti exekuci na nárok oprávněné třetí osoby tak, jako by nárok příslušel dlužníku. Zabavení dlužníkova nároku na náhradu postihuje bez dalšího i nárok oprávněné třetí osoby, ačli třetí osoba nedostává částky platu od dlužníkova zaměstnavatele na podkladě právního jednání jako plnění za něco, co se své strany splnila dlužníku. Usnesení povolující exekuci se doručí oprávněné třetí osobě stejně jako dlužníku.

(2) Koná-li dlužník třetí osobě ve stálém poměru práce, které podle svého druhu a rozsahu jsou obvykle odměňovány, bezplatně nebo za náhradu nepoměrně nepatrnou, platí v poměru mezi věřitelem a příjemcem prací, že se dluhuje přiměřená náhrada. Při zkoumání, zda jsou tyto podmínky dány, jakož i při výměře náhrady třeba mít zřetel na všechny okolnosti případu, zvláště na druh prací, na příbuzenské nebo jiné vztahy mezi osobou oprávněnou služby požadovat a osobou k nim povinnou a na hospodářskou zdatnost osoby oprávněné požadovat práce.

(1) Zabaví-li se náhrada za osobně konané práce, která není splatná v opětujících se platech, vyjme soud na návrh dlužníkův z exekuce tolik, kolik potřebuje v přiměřeném časovém období na nutnou výživu svou a osob oprávněných požadovati výživu podle zákona nebo na výživu schovance. Při rozhodnutí přihlédne soud k hospodářským poměrům dlužníka, zejména k jeho jinaké výdělkové možnosti; z exekuce nelze však vyjmout více, nežli by dlužníku zůstalo, kdyby jeho pracovní příjem záležel v běžné pracovní mzdě. Návrh dlužníkův se zamítne, pokud mu odporují převážné zájmy věřitelovy.

(2) Předpisy odstavce 1 platí obdobně pro zabavení úplat za poskytování bytu nebo za jiné užívání věci, jestliže podstatnou část úplaty tvoří nepochybně náhrada za konání prací, nikoliv za užívání věci.

(3) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o návrhu podle odstavce 1 nebo 2 není další opravný prostředek.

Exekuce pro daně a jiné veřejné dávky, které se vyměřují z platu, je, pokud jde o nedoplatky za dobu tří let počítajíc od splatnosti daně nebo dávky, přípustná v rozsahu § 6, odst. 1, pro nedoplatky starší tří let v rozsahu plynoucím z §§ 4 a 5. Ustanovení § 10, odst. 3 platí obdobně.

Ustanovení tohoto zákona o exekuci na plat nemohou býti dohodou stran změněna nebo vyloučena na újmu dlužníka. Každé opatření odporující těmto ustanovením, ať se stalo postupem, poukazem, zastavením nebo jiným právním jednáním, nemá právních následků.