(1) Ministr zahraničního obchodu postupně a podle potřeby učiní opatření, aby se soustředil dovoz těchto druhů zboží: bavlna surová a odpadky bavlny, bavlněná příze pro tkalcovny, vlna ovčí surová, nepraná a praná, česance, výčesky i odpadky vlny, příze z ovčí vlny, česaná i mykaná pro tkalcovny, len, konopí, juta, vše surové, třené, jejich koudel a odpadky, přírodní surové hedvábí (grege), floretové a buretové, hedvábí umělé a umělá vlákna, vesměs pro průmyslové zpracování, surové kůže hovězí a telecí, třísliva rostlinná, výtažky z nich a třísliva umělá, kaučuk přírodní a umělý, též regenerovaný a odpadky, kyz železný (pyrit), rudy a kyzové výpalky, železo a ocel, též staré, přelámané nebo v odpadcích k tavení a sváření, ferroslitiny, obecné kovy surové nebo v odpadcích, fosfáty surové, sůl kamenná, pokud ji nedováží monopolní správa, draselné soli hnojivé, pryskyřice obyčejná přírodní, ropa a polotovary minerálních olejů pro průmyslové zpracování, černé uhlí, kakaové boby, olejnaté plodiny, mastné oleje a tuky, vesměs pro výrobu umělých tuků jedlých.

(2) Ministr zahraničního obchodu může však učiniti opatření též k soustředění dovozu i u druhů zboží neuvedených v odstavci 1, pokud slouží základním potřebám průmyslu, s výjimkou předmětů státních finančních monopolů, vyžaduje-li toho úspěšné plnění úkolů dvouletého hospodářského plánu.

(3) Ministr zahraničního obchodu může ze soustředěného dovozu vyloučiti buď zčásti nebo úplně druhy zboží, které se buď svou povahou nebo z jiných zvláštních důvodů nehodí pro hromadný soustředěný nákup.

(1) Soustředění podle ustanovení § 1 se provádí tak, že ministr zahraničního obchodu uděluje dovozní povolení na zboží, o něž jde (§ 1), dovozcům, které určuje podle těchto zásad:

a) pro každý druh zboží uvedeného v § 1, po případě pro více druhů zboží, se určuje jeden společný dovozce pro státní a národní podniky;

b) pro každý druh zboží uvedeného v § 1, po případě pro více druhů zboží, se určuje jeden společný dovozce pro soukromé podniky výrobní a podle potřeby další dovozce pro družstevní podniky výrobní.

(2) Ministr zahraničního obchodu může určiti jediného společného dovozce pro výrobní podniky státní a národní, soukromé, po případě družstevní, když se dohodnou na společném dovozci, ministrem zahraničního obchodu předem schváleném.

(3) Vyžaduje-li toho úspěšné plnění dvouletého hospodářského plánu, určí ministr zahraničního obchodu pro jednotlivé dovozy zboží, uvedeného v § 1, se schválením předsednictva vlády další dovozce.

Ministr zahraničního obchodu určuje dovozce podle ustanovení § 2 v dohodě s ministry, do jejichž působnosti náleží obhospodařování příslušného dováženého zboží a se zřetelem k zájmům zahraničního obchodu a dvouletého hospodářského plánu.

Hospodářství na Slovensku se zaručuje přiměřený podíl na soustředěných dovozech tak, aby v poměru slovenské dovozní potřeby k celkové dovozní potřebě státu mělo účast na přímém nákupu a dovozu zboží určenými dovozci se sídlem na Slovensku; dále se zaručuje přiměřený podíl pomocným službám na Slovensku, zvláště pojišťovnictví, bankovnictví a zasilatelství. Při tom nemá býti porušena zásada soustředěného nákupu v mezích ustanovení §§ 1-3.

(1) Ministr zahraničního obchodu vymezí působnost dovozců určených pro soustředěný dovoz.

(2) Činnost dovozců podléhá kontrole ministerstva zahraničního obchodu, jež může po případě dáti provésti i kontrolní nákupy.

Při udělování dovozních povolení bude míti zásadně přednost zboží, které jest důležité pro plnění dvouletého hospodářského plánu; při tom nesmějí býti dotčeny závazky plynoucí z obchodních dohod a smluv.

Veškerý dovoz a vývoz zboží podrobuje se povolovacímu řízení v působnosti ministerstva zahraničního obchodu. Pokud jde o úhrady za dovezené zboží a za vedlejší náklady spojené s dovozem nebo vývozem, zůstává působnost Národní banky Československé nedotčena.

Ministr zahraničního obchodu působí vhodnými opatřeními k tomu, aby se zajistily nejlepší vývozní podmínky a aby nedocházelo k podbízení a nezdravému soutěžení československých vývozců na mezinárodních trzích.

Opatření, uvedená v předchozích ustanoveních, učiní ministr zahraničního obchodu podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 113 Sb. o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.