Přednosta poručenského soudu (v tomto zákoně dále „soud“) může pověřit hromadným poručenstvím:

(1) Návrh okresní péče o mládež nebo okresu nebo obce, aby byly pověřeny hromadným poručenstvím, předloží soud se svým návrhem presidentu krajského soudu k předběžnému schválení; jde-li o pověření obce, dotáže se president krajského soudu před rozhodnutím o schválení i na mínění okresního národního výboru (okresní správní komise), pokud nejde o města statutární.

(2) Schválení budiž odepřeno, nelze-li s jistotou očekávat, že navržená korporace bude plnit úkoly hromadného poručenství úspěšně.

Obce a okresy lze pověřit hromadným poručenstvím jen, mají-li řádně vybavenou správu péče o mládež.

(1) Korporace ( [§ 1] ), která byla pověřena hromadným poručenstvím, je nositelem hromadného poručenství.

(2) Nositel hromadného poručenství vykonává je veřejnými poručníky.

Přednosta soudu může po schválení presidenta krajského soudu odníti nositeli hromadného poručenství pověření, vyžaduje-li to zájem poručenců; jde-li o obec, dotáže se president krajského soudu před schválením tohoto opatření na mínění okresního národního výboru, jde-li o město statutární, zemského národního výboru.

Soud ustanoví nositele hromadného poručenství poručníkem v těch případech, kdy není vhodné osoby, která by byla ochotna přijmout poručenství, nebo je-li to nutné, aby se hájily účinněpráva a zájmy poručencovy.

(1) K návrhu nositele hromadného poručenství může president krajského soudu, vyslechna přednostu soudu, nařídit, aby byl nositel pověřen poručenstvím nad všemi nemanželskými dětmi, které se v jeho obvodu narodí, dokud nebudou mít řádného zákonného zástupce.

(2) President krajského soudu dá takové pověření vyhlásit v obvodu nositele hromadného poručenství způsobem v místě obvyklým, oznámí je zemskému národnímu výboru a ten zařídí, aby o něm byly vyrozuměny osoby a ústavy uvedené v odstavci 3.

(3) Porodní asistentky, porodní ústavy, nemocnice a podobné ústavy jsou povinny oznamovat nositelům hromadného poručenství narození nemanželských dětí do 24 hodin.

(1) Soud může nositele hromadného poručenství ustanovit též jen spoluporučníkem.

(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody, zvláště že poručník nemůže řádně obstarat jednotlivé úkony, může soud přenést na nositele hromadného poručenství i jen jednotlivá práva a povinnosti poručníkovy, zejména dozor, vymáhání výživného nebo podpor, zjištění bydliště nebo pobytu nemanželského otce, vyhledávání příbuzných a vyšetřování státní nebo domovské příslušnosti.

(3) Nositel hromadného poručenství může být podle potřeby ustanovován i opatrovníkem nezletilého pro úkon.

Nositel hromadného poručenství musí dbát, aby každý nezletilec měl zákonného zástupce. K příkazu soudu je povinen konat vyhledávání, jehož je třeba ke zřízení poručenství a k ustanovení způsobilého poručníka, a předložit návrhy soudu co nejdříve. Náleží mu vykonávat i neodkladné úkony poručníkovy, dokud poručník nemůže začít svou činnost.

(1) Nositel hromadného poručenství dohlíží na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých svého obvodu; dohlíží i na to, aby nezletilci pod otcovskou mocí nebyli zanedbáváni ve výživě a výchově a aby jejich jmění nebylo ohroženo nepořádnou správou.

(2) Nositel hromadného poručenství si vyžádá pomoc orgánů veřejné správy, jde-li o důležitý zájem soudního chráněnce, zejména o jeho výživu, výchovu a zdravotní stav.

(1) Nositel hromadného poručenství ustanoví veřejnými poručníky osoby, které jsou plně způsobilé k poručenství a o kterých možno podle jejich vzdělání, zaměstnání a životních zkušeností očekávat, že budou úkoly veřejného poručníka úspěšně plnit. Přijetí funkce veřejného poručníka je dobrovolné.

(2) K ustanovení veřejného poručníka je třeba souhlasu soudu, v jehož obvodu nositel hromadného poručenství působí.

(3) Proti rozhodnutí, kterým byl souhlas odepřen, může podat nositel hromadného poručenství ve lhůtě 15 dnů od doručení stížnost k presidentu krajského soudu; ten rozhodne s konečnou platností.

(4) Je-li veřejných poručníků několik, budiž působnost mezi ně rozdělena způsobem, který určí nositel hromadného poručenství v dohodě se soudem.

(5) Ustanovení veřejného poručníka bude uveřejněno nositelem hromadného poručenství v Úředním listě a podle potřeby i v jiných listech a k jeho návrhu vyhlášeno soudem na soudní desce.

(1) Veřejný poručník vykoná u soudu slib, že bude řádně plnit úkoly uložené mu právními předpisy. Slib tento platí i jako slib podle § 205 občanského zákoníka.

(2) Vykonání slibu budiž soudem potvrzeno na legitimaci ( [§ 13] ).

(1) Při svém ustanovení obdrží veřejný poručník od nositele hromadného poručenství legitimaci, kterou se podle potřeby prokáže při výkonu své funkce, poučení o právech a povinnostech poručníkových a poučení pro výkon úkolů veřejného poručníka, uvedených v [§§ 15 až 22] . Legitimaci je povinen při zániku své funkce nositeli vrátit.

(2) Vykonávaje své povinnosti je veřejný poručník chráněn podle ustanovení trestního zákona, daných k ochraně orgánů veřejné moci.

Při výkonu poručenství a spoluporučenství, jednotlivých úkonů poručenských a opatrovnictví nezletilého pro úkon, které byly svěřeny nositeli hromadného poručenství ( [§§ 6 až 8] ), řídí se veřejný poručník předpisy platnými pro poručníky a opatrovníky.

Veřejnému poručníku náleží spolupůsobit při uplatňování nároků matčiných podle §§ 167 a 168 občanského zákoníka.

(1) Veřejný poručník je povinen poručence svého obvodu občas navštěvovat a přesvědčit se při tom o jejich osobních a majetkových poměrech. Dbá, aby poručníci plnili své povinnosti a aby nepřekročovali svá oprávnění, nýbrž se v případech zákonem určených dožadovali souhlasu soudu.

(2) Shledá-li veřejný poručník, že poručníci zanedbávají své povinnosti, oznámí to soudu, je-li třeba, aby soud ihned zakročil; jinak upozorní zákonného zástupce na závady a dohlédne, aby došlo včas k nápravě.

(1) Veřejný poručník je poradcem poručníků pro výkon jejich úřadu a pro styk se soudy nebo úřady.

(2) Nemajetným nezletilcům a jejich zákonným zástupcům pomáhá při sepisování podání, jich předkládání soudům nebo úřadům, při opatřování dokladů apod.; za tuto činnost nesmí ani žádat ani přijmout odměnu. Prostředkuje peněžní a jiné věcné výpomoci pro nemajetné nezletilce a umisťování nezletilců do cizí péče nebo do léčebných a jiných ústavů.

Veřejný poručník je povinen zjišťovati případy, kdy jsou nezletilci vydáni mravní zkáze, kdy se rodiče nebo zákonní zástupci nestarají o jich výživu nebo výchovu, kdy je jmění nezletilců ohroženo nepořádnou správou nebo kdy se rodiče, zákonní zástupci nebo jiné osoby žijící s nezletilcem ve společné domácnosti dopouštějí činů, které mohou mít naň nepříznivý vliv, a dávají tím důvod k zakročení; zjištěné závady buďtež oznámeny soudu.

(1) Veřejný poručník je povinen dbát toho, aby se nezletilcům svěřeným jeho péči nebo dozoru dostalo potřebné sociální a zdravotní péče.

(2) Dohlédne zvláště, zda mají zapotřebí lékařského ošetření, po případě pravidelného lékařského dozoru, a učiní potřebné opatření.

(3) Je-li toho třeba, zvláště ke zjišťování příčin nedostatečných výsledků výchovy a nepříznivého zdravotního stavu a k vyšetřování prostředí, v kterém dítě žije, použije veřejný poručník pomoci poraden pro matky a děti, škol, zdravotních, výzkumných a podobných ústavů a jiných zařízení péče o mládež.

Veřejní poručníci nejsou oprávněni přijímat při výkonu své funkce peníze ani cenné papíry pro své svěřence, jejich rodiče nebo pěstouny. K tomu je oprávněn jedině nositel hromadného poručenství a ten hodnoty vyúčtuje.

Styk veřejného poručníka se soudem je přímý a podle povahy věci ústní nebo písemný. Veřejný poručník je oprávněn nahlížet do poručenských a opatrovnických spisů a činit z nich opisy nebo výpisy.

K příkazu soudu podává veřejný poručník o osobních a majetkových poměrech nezletilců svěřených jeho dozoru jednotlivé nebo pravidelné písemné zprávy; jinak je povinen zachovat o nich naprostou mlčenlivost.

Ten, u koho jsou umístěni nezletilci svěření péči nebo dozoru veřejného poručníka, je povinen dáti mu žádaná vysvětlení, dovolit přístup k těmto nezletilcům a prohlídku místností pro ně určených a je na jeho vybídnutí předvésti k soudu, k úřadu nebo k lékaři.

Tam, kde je podle povahy případu toho potřebí, dohodnou se veřejní poručníci o postupu s dozorčími důvěrníky vykonávajícími dozor podle předpisů o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Také nositel hromadného poručenství dohlíží, aby opatření veřejných poručníků byla v souladu s opatřeními dozorčích důvěrníků.

Je-li nositel hromadného poručenství zároveň pomocným zařízením pro soudní péči o mládež, možno veřejných poručníků užíti i k předepsanému spolupůsobení v trestním soudnictví nad mládeží.

(1) Neodstraní-li nositel hromadného poručenství závady, jichž nápravy se domáhá ten, kdo se pokládá za stižena postupem veřejného poručníka, lze podat stížnost k soudu.

(2) Soud může, nevyčkávaje stížnosti, k návrhu nebo z moci úřední změnit opatření veřejného poručníka nebo nositele hromadného poručenství nebo až do svého rozhodnutí výkon opatření zastavit.

Soud je povinen odstraňovat závady v činnosti veřejných poručníků jich vhodným poučováním a přesvědčovat se, zda svědomitě plní své povinnosti. Shledá-li závady, upozorní na ně nositele hromadného poručenství, a není-li zjednána náprava, zemské ústředí péče o mládež, jde-li o okresní péči o mládež, anebo nadřízený dozorčí orgán, jde-li o svazek územní samosprávy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 8. listopadu 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.