(1) Invalidovi přísluší příplatek na manželku ve výši 10 % invalidního důchodu ( [§ 17] ), žije-li s ní ve společné domácnosti, nebo je-li povinen přispívati na její výživu. Na družku přísluší invalidovi tento příplatek jen, žije-li s ní ve společné domácnosti a není-li příplatek vyplácen již na manželku, na jejíž výživu je invalida povinen přispívati.

(2) Dostává-li manželka (družka) sama zaopatřovací požitky podle tohoto zákona nebo jiné zaopatřovací požitky z prostředků veřejných nebo zaopatřovací požitky plynoucí z veřejnoprávního důchodového pojištění, přísluší příplatek podle odstavce 1, jen pokud je vyšší než zaopatřovací požitky manželky (družky).

(1) Invalidovi přísluší příplatek na děti ve výši 10 % invalidního důchodu (§ 17) na každé nezaopatřené vlastní a osvojené dítě, na dítě manželčino a na schovance, a to až do dovršení 18. roku věku, pokud pečuje o jeho výživu. Nemůže-li dítě pro duševní nebo tělesnou chorobu nebo proto, že je v učňovském poměru, nebo že navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání, samo se živiti, přísluší příplatek až do dovršených 21 let věku; v případech hodných zvláštního zřetele může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati příplatek po dovršení 21. roku věku. Ustanovení [§ 20, odst. 2] platí obdobně.

(2) Provdání dcery se považuje vždy za její zaopatření.

Invalidovi může býti přiznán příplatek ve výši 10 % invalidního důchodu (§ 17) na každého z rodičů, který s ním žije ve společné domácnosti, je výdělku neschopen a výživou odkázán výhradně nebo převážně na jeho podporu. Ustanovení § 20, odst. 2 platí obdobně.

(1) Invalida starší 14 let, avšak mladší 16 let dostane polovinu, invalida starší 16 let, avšak mladší 18 let obdrží tři čtvrtiny požitků, které by mu jinak podle tohoto zákona patřily, nejméně však 120 Kčs měsíčně. Nárok na výplatu zaopatřovacích požitků přísluší jen, splní-li invalida podmínky, které mu na návrh okresní péče o mládež uloží státní úřad pro válečné poškozence s ohledem na školení a výchovu. Po dovršení 18 let věku obdrží invalida nezkrácené požitky.

(2) Živiteli dítěte mladšího 14 let, které utrpělo poškození (§ 1), může býti přiznán vychovávací příspěvek na výchovu dítěte až do 750 Kčs měsíčně podle výše zvláštních výdajů, které poškození dítěte živiteli způsobuje, a podle stupně poškození. Po dokončení 14 let věku náleží invalidní požitky dítěti podle odstavce 1 a zároveň zaniká nárok na vychovávací příspěvek.

(1) Invalidům, jejichž poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n) a kteří mají nárok na invalidní důchod, přísluší zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně.

(2) Nedosahuje-li hrubý příjem invalidy, jehož poškození vzniklo za okolností uvedených v [§ 2, odst. 1, písm. d)] až h) a n) a jehož snížení výdělečné schopnosti činí nejméně 95 %, spolu se zaopatřovacími požitky podle tohoto zákona, aspoň tři čtvrtiny příjmu, kterého se dosahuje průměrně v témž povolání, jaké měl invalida před poškozením ( [§ 1] ), může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti k vyrovnání tohoto rozdílu zvyšovací příplatek, nejvýše však na 1 000 Kčs měsíčně.

(3) Osobám, které utrpěly za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) poškození zdraví nebo těla a jichž výdělečná schopnost se snížila o 20 % a 24 %, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti náhradu za poškození 300 Kčs měsíčně, pokud tyto následky poškození trvají.

(1) Utrpěla-li některá osoba dvě nebo více poškození za různých okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až n) a v § 8, pokládají se tato poškození pro stanovení snížení výdělečné schopnosti za poškození jediné. Toto celkové snížení výdělečné schopnosti je směrodatné pro přiznání jediného invalidního důchodu a příplatků s ním souvisících.

(2) Zvyšovací příplatek podle § 24 přísluší jen, jestliže následky poškození způsobeného za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až ch) zvyšují ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou poškozením vzniklým za ostatních okolností uvedených v § 2, odst. 1, tak podstatně, že toto zvýšení ztráty výdělečné schopnosti má vliv na výši invalidního důchodu.

(3) Není dovoleno bráti více než jeden důchod podle tohoto zákona; při souběhu dvou i více nároků přísluší poškozenci nárok na důchod, který si zvolí. Nárok na důchod druhý odpočívá po dobu požitku zvoleného důchodu.

Byla-li podle předpisů platných do vydání tohoto zákona provedena kapitalisace invalidního důchodu, oživne po uplynutí deseti let počítaných ode dne, k němuž byla kapitalisace provedena, nárok na plné zaopatřovací požitky, které invalidovi příslušejí podle uznaného snížení výdělečné schopnosti. Uplynula-li lhůta 10 let před počátkem účinnosti tohoto zákona, oživne nárok nejdříve dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti.

(1) Onemocní-li invalida, dostane se mu, pokud nemá nároku na léčebnou péči od nositele veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci, na náklad státu lékařské pomoci lékařem praktickým, podle potřeby lékařem odborným, nebo ve veřejném ambulatoriu, a léků. Místo toho může mu býti poskytnuto léčení v nemocnici, sanatoriu nebo v jiném léčebném ústavu na nejnižší ošetřovací třídě, jestliže toho povaha onemocnění a způsob léčení vyžaduje.

(2) Invalida má svobodnou volbu lékaře mezi lékaři, kteří převzali léčení invalidů podle smlouvy ujednané ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí na straně jedné a příslušnou lékařskou organisací na straně druhé. Je však povinen voliti lékaře v místě svého bydliště (pobytu); není-li v místě bydliště (pobytu) lékaře, je invalida povinen voliti lékaře nejbližšího jeho bydlišti (pobytu). Volil-li lékaře vzdálenějšího, hradí sám ze svého vyšší náklady tím vzniklé.

(3) Zanikne-li pobytem v léčebném ústavu invalidův příjem, plynoucí z jeho výdělečné činnosti, a nedosahují-li jeho zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona částky, které by se rodinným příslušníkům invalidovým dostávalo na státních vyživovacích příspěvcích, kdyby invalida konal činnou vojenskou službu, náleží jeho rodinným příslušníkům po dobu jeho pobytu v léčebném ústavu příspěvek ve výši rozdílu mezi uvedenými zaopatřovacími požitky a vyživovacími příspěvky.

(4) Invalidé, umístění na náklad státu v ústavech pro choromyslné, nedostávají po dobu pobytu v ústavě, je-li tento pobyt delší jednoho měsíce, zaopatřovacích požitků. Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem (§ 21, odst. 1) náleží po dobu pobytu invalidova v ústavu podpora ve výši sazeb vyživovacího příspěvku, stanoveného pro rodinné příslušníky osob konajících vojenskou službu.

Manželka (družka) a děti invalidovy, na něž je vyplácen příplatek podle § 21, mají nárok na léčebnou péči v rozsahu a za podmínek uvedených v § 27, odst. 1 a 2, nemají-li nároku na léčebnou péči proti nositeli veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci.

(1) Nositel veřejnoprávního pojištění nemá nároku na náhradu nákladů vzniklých poskytnutím léčebné péče osobám majícím nárok na zaopatření podle tohoto zákona.

(2) Léky předepsané na účet státních úřadů pro válečné poškozence jsou lékárny povinny vydávati na úvěr za sazby pro strany úlev požívající.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem zdravotnictví učiniti mimořádná pomocná opatření pro léčení nebo zotavení poškozenců nebo poskytnouti zvláštní peněžité příspěvky při léčení domácím, ambulatorním nebo ústavním.

(1) Invalida, který potřebuje protézy nebo jiné ortopedické pomůcky k zmírnění nebo odstranění následků poškození, pro něž se mu dostává invalidního důchodu podle tohoto zákona, má nárok, aby mu protéza nebo ortopedická pomůcka nebo jejich opravy byly opatřeny na náklad státu. O nároku rozhodují státní úřady pro válečné poškozence. Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Invalidovi může býti podle potřeby poskytnut příspěvek na úhradu výdajů vzniklých zvýšenou spotřebou šatů a prádla následkem nošení protéz a ortopedických pomůcek.

(3) Invalida je povinen uhraditi sám výdaje vzniklé opravou nebo přidělením nové protézy či ortopedické pomůcky, kterou zcizil nebo poškodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Zaplatil-li tyto výdaje státní úřad pro válečné poškozence, nahradí si je srážkou ze zaopatřovacích požitků invalidových. Při opětovném provinění může býti invalida vyloučen na čas z přídělu nebo oprav protézy.

(1) Ministerstvo sociální péče může učiniti vhodná opatření k umístění invalidů neschopných výdělku, kteří nemají osob povinných (podle občanského práva) a způsobilých poskytovati jim výživu, v ústavech (domovech) zvláště k tomu určených. Ministerstvo sociální péče může, je-li toho potřebí, nebo v případech hodných zřetele povoliti výjimky z podmínek stanovených pro umístění v domově.

(2) Invalidovi v domově náleží ubytování, strava, lékařská pomoc a léky, a je-li toho potřebí, ošacení. Invalidovi možno povoliti denní příspěvek na drobné potřeby, jakož i pracovní odměnu podle směrnic vydaných ministerstvem sociální péče.

(3) Invalida je povinen podrobiti se ustanovením domácího řádu vydaného ministerstvem sociální péče.

(4) Trvá-li pobyt v domově déle než měsíc, odpočívá nárok na důchod invalidní. V tom případě mohou manželka nebo družka (§ 20, odst. 1) a děti (§ 21, odst. 1) dostati, je-li to nutné k jejich obživě, polovinu invalidního důchodu a drahotního příplatku, který byl invalidovi v době nastoupení do domova vyplácen. Příplatek na manželku a na děti může býti vyplácen v plné výši.

(1) Státní úřad pro válečné poškozence může poskytnouti invalidovi na žádost školení nebo přeškolení, pokud je toho třeba, aby invalida mohl pracovati ve svém povolání nebo v jiném zaměstnání. Výlohy se školením spojené nese stát.

(2) Je-li nutno, aby invalida po dobu školení byl vzdálen své rodiny, hradí stát náklady spojené s ubytováním a stravováním invalidy. Důchod invalidní po tu dobu odpočívá. Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem (§ 21, odst. 1) náleží po tutéž dobu podpora ve výši sazeb vyživovacího příspěvku stanoveného pro příslušníky osob konajících vojenskou službu. O přiznání rozhodují státní úřady pro válečné poškozence.

(3) Nedostává-li se invalidovi po dobu školení ubytování a stravování na náklad státu, přísluší invalidovi po tu dobu zaopatřovací požitky invalidy se ztrátou výdělečné schopnosti 100 %.

(1) Nároky na zaopatřovací požitky jest uplatniti ve stanovené lhůtě přihláškou podanou písemně nebo ústně do protokolu u příslušného státního úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovny.

(2) Nebydlí-li poškozenec na území Československé republiky, může podati přihlášku též u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodě bydlí.

(3) Za den podání přihlášky považuje se den, kdy přihláška došla státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (zastupitelskému úřadu). Byla-li přihláška zaslána doporučeně poštou, platí za den podání den, kdy byla přihláška prokazatelně odevzdána poštovnímu úřadu k dopravě.

(4) Byla-li přihláška podána u nepříslušného úřadu, je tento povinen ji zaslati ihned úřadu uvedenému v odstavci 1, avšak poškozenec nemá nároku na náhradu škody, kterou utrpěl tím, že zmeškal přihlašovací lhůtu nesprávným podáním přihlášky.

(5) Poškozenec je povinen ve lhůtě stanovené státním úřadem pro válečné poškozence předložiti doklady potřebné k odůvodnění své přihlášky nebo osvědčiti, že beze své viny tak učiniti nemůže. Lhůta nesmí býti kratší třiceti dnů. Nesplní-li poškozenec povinnost podle první věty ani po druhé výzvě, jíž mu byla stanovena lhůta alespoň 14 dnů, stihnou ho následky podle § 63, odst. 1, písm. e).

(1) Přihlášku nemusí podávati poškozenci (§ 1), kterým podle dosavadních ustanovení byly již přiznány zaopatřovací požitky, nebo kteří již přihlášku podle dosavadních předpisů podali.

(2) Nároky vzniklé podle předpisů dosud platných do dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, které nebyly dosud přihlášeny, se posuzují, pokud jde o lhůtu k podání přihlášky, podle těchto předpisů.

(3) Osoby, kterým vzniká podle tohoto zákona nově nárok na zaopatření, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, došlo-li k poškození (§ 1) nebo k propuštění z vojenské činné služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž se nárok odvozuje, před dnem, kdy zákon nabyl účinnosti.

(4) Došlo-li za účinnosti tohoto zákona k poškození (§ 1) nebo k propuštění z činné vojenské služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok na zaopatření je odvozován, musí býti nárok přihlášen do dvou let od této události.

(5) Poškozenci, kteří se stanou československými státními občany po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí o udělení státního občanství.

(6) Nebyla-li podána přihláška stran nároků podle ustanovení předcházejících odstavců, zanikne příslušný nárok. V případech hodných zřetele může státní úřad pro válečné poškozence prominouti zmeškání lhůty k podání přihlášky, v takových případech lze však přiznati zaopatřovací požitky jen s účinností ode dne příslušného rozhodnutí.

(1) Osoba, jejíž nárok na zaopatření podle tohoto zákona závisí na tom, zda nastalo snížení výdělečné schopnosti, je povinna podrobiti se kdykoli lékařským prohlídkám.

(2) Nemůže-li se osoba předvolaná k lékařské prohlídce dostaviti pro nemoc nebo z jiného závažného důvodu, je povinna oznámiti to bez průtahu státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu) a na vyzvání překážku hodnověrným způsobem prokázati.

(3) Nedostaví-li se osoba předvolaná k prohlídce bez závažného důvodu, ač byla k ní dvakráte předvolána, po druhé doporučeným dopisem do vlastních rukou, a ačkoli v tomto předvolání byla upozorněna na následky neuposlechnutí, stihnou ji následky uvedené v § 63, odst. 1, písm. e). Prohlídka se provede pak jen na písemnou přihlášku zaslanou příslušnému státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu). Zaopatřovací požitky, na které má předvolaná osoba podle této prohlídky nárok, povolí se od prvního měsíce následujícího podání opětné přihlášky.

(1) Lékařské prohlídky provádějí lékaři-důvěrníci, ustanovení k tomu účelu ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Při výběru lékařů-důvěrníků jest dáti přednost lékařům z kruhu osob, na něž se vztahuje tento zákon. Lékaři nemohou přijetí funkce důvěrnické odmítnouti bez závažného důvodu uznaného příslušnou lékařskou organisací. Odměny za lékařské prohlídky stanoví nejvyšší úřad cenový v dohodě s ministerstvy sociální péče, financí a zdravotnictví. Lékařské prohlídky v cizině provádějí lékaři určení zastupitelskými úřady.

(2) U osob umístěných v léčebných ústavech provádějí prohlídky lékaři těchto ústavů.

(3) Lékař-důvěrník sepíše o prohlídce nález a posudek a navrhne podle směrnic vydaných ministerstvem sociální péče stupeň snížení výdělečné schopnosti v důsledku poškození (§ 1).

(4) Státní úřad pro válečné poškozence může podle potřeby doplnit prohlídku lékaře-důvěrníka prohlídkou lékařem odborným nebo prohlídkou v léčebném ústavu.

(5) Na podkladě provedené prohlídky a po vyjádření svého úředního lékaře, po př. po nové lékařské prohlídce, stanoví státní úřad pro válečné poškozence rozsah poškození a stupeň snížení výdělečné schopnosti prohlédnuté osoby v procentech. Takto zjištěné snížení výdělečné schopnosti je podkladem pro vyměření invalidního důchodu (§ 17).

(6) Výdaje s lékařskou prohlídkou spojené hradí stát.

(1) O nárocích na zaopatření podle tohoto zákona rozhodují státní úřady pro válečné poškozence. Tyto úřady přiznávají, vyměřují a poukazují zaopatřovací požitky, též poukazují výdaje spojené s ostatní péčí, vyjímajíc výdaje spojené s péčí ústavní (§ 32).

(2) Rozhodnutí státních úřadů pro válečné poškozence se vydávají jako výměry.

(3) Výměry o zaopatřovacích požitcích obsahují mimo všeobecné náležitosti tyto údaje:

a) zda se strana uznává válečným, vojenským nebo občanským poškozencem,

b) jaké následky poškození (§ 1) byly zjištěny a stupeň snížení výdělečné schopnosti, závisí-li na tom rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích,

c) výši povolených zaopatřovacích požitků a důvody, na nichž vyměření spočívá, a

d) den, jímž se zaopatřovací požitky přiznávají.

(4) Výměry o náhradě zaopatřovacích požitků vyplacených neprávem (§ 64, odst. 2 a § 65, odst. 2) musí obsahovati vedle všeobecných náležitostí rozhodnutí o povinnosti k náhradě a stanovení doby, za kterou se předpisují k náhradě, a výši náhrady.